Ernst von Bergmann před operací v poslouchárně

(Franz Skarbina, 1906, malba nezvěstná od roku 1945)

Ernst von Bergmann (1836–1907), současník Billrotha, byl chirurg v prusko-rakouské válce (1866) a prusko-francouzské válce (1870–1871), kde získal zkušenosti ošetření poranění hlavy. Bergmann publikoval několik chirurgických prací, včetně klasického pojednání o lebečních operacích s názvem Die Chirurgische Behandlung der Hirnkrankheiten. Byl dlouhodobým redaktorem Zentralblatt für Chirurgie a svou kariéru ukončil jako profesor chirurgie na univerzitě v Berlíně.

Rozhodujícím krokem k asepci, tedy odstranění choroboplodných zárodků ze všech předmětů, které by mohly přijít do styku s operační ránou, bylo zavedení parní sterilizace nástrojů na chirurgické klinice v Berlíně. Metoda se zrodila, stejně jako ostatní sterilizační metody, v laboratořích bakteriologů. Přední vědci, jako Robert Koch, Louis Pasteur a jejich žáci ji používali při svém bádání. Již v roce 1870 doporučil Louis Pasteur pro desinfekci suchý vzduch. Desinfekční zařízení s teplotou vzduchu 135 °C bylo postavené pro moabitskou nemocnici v Berlíně a zdálo se, že funguje. V roce 1880 byla ale Robertem Kochem provedena bakteriologická kontrola, která prokázala, že byly zničeny pouze citlivé zárodky, nikoli spory. Následné intenzivní výzkumy prokázaly, že nejúčinnějším desinfekčním prostředkem je proudící horká pára.

Roku 1982 nechal Friedrich Trendelenburg zřídit první parní sterilizátor na univerzitní klinice v Bonnu. Průlom však znamenala teprve praxe zavedená na univerzitní chirurgické klinice v Berlíně, vedené Ernestem von Bergmannem.

Největší podíl na zavádění sterilizační techniky v Berlínské nemocnici měl Curt Schimmelbusch, který tuto techniku zdokumentoval a určil pravidla pro její použití. S technikou sterilizace párou se seznámil v roce 1888 v Kolíně nad Rýnem a roku 1889 přešel jako asistent k Bergmannovi. Zde se věnoval bakteriologickému výzkumu asepse a zdokonalil konstrukci desinfekčního zařízení.

Schimmelbusch věděl, že položky označené jako sterilní přicházejí od výrobce nebo z lékárny často kontaminovány a prosazoval proto jejich sterilizaci přímo v nemocnici. Navrhnul několik typů boxů pro sterilizaci v parním sterilizátoru včetně plechového sterilizačního bubnu pro sterilizaci obvazového materiálu a operačních plášťů a kontejnerů, ve kterých zůstávaly nástroje po sterilizaci uzavřené až do jejich použití na operačním sále. Tato řešení byla dlouhou dobu považována za nepřekonatelná.

Výsledky své práce publikoval – v roce 1892 vydal příručku Anleitung zur aseptischen Wundbehandlung (Úvod do aseptického ošetřování ran) a otevřel tak cestu rychlému rozšíření nových poznatků a postupů.