Alegorický oděv chirurga

Řemeslní chirurgové (ranhojiči, lazebníci a holiči) nebyli oproti akademicky vzdělaným chirurgům považováni za lékaře (medici, physici), ačkoliv byli podle medicínského zařazení v 18. století státními autorizovanými zdravotníky (vedle lékařů, lékárníků a porodních bab). Měli oprávnění léčit téměř všechny nemoci a zranění, s výjimkou „vnitřních nemocí“ a jejich léčení pomocí léků. Provozovali oční, krční, nosní a ušní lékařství, chirurgii, urologii, ortopedii, dermatologii, zubní a soudní lékařství. Jejich význam pro zdravotní péči lidu nebyl doceněn.
Dne 18. prosince 1731 byla v Paříži založena Královská chirurgická akademie (Academie Royale de Chirurgie). Vznikla z Koleje sv. Kosmy a v roce 1743 byla postavena naroveň lékařské fakultě. Tím byli řemeslní chirurgové zřetelněji odděleni.
V českých zemích byla činnost ranhojičů úředně upravena v období tereziánských zdravotnických reforem tzv. Generálním zdravotním řádem (1753) a Říšským zdravotním řádem (1770). Ranhojič musel mít výuční list a osvědčení o zkoušce, na základě kterých mohl vykonávat ranhojičskou živnost. Byla mu přidělena oblast a mohl zaměstnávat několik tovaryšů a dva učně. Zároveň byl organizován v grémiu ranhojičů. Od roku 1776 směli ranhojiči provozovat drobnou chirurgii jako živnost, těžká poranění mohli ošetřovat jen za přítomnosti aprobovaného lékaře.
Rytina zobrazuje ranhojiče putujícího po venkově a ukazujícího své nástroje: zvedač hlavy, pánev na náplasti, kleště na kameny měchýře, lazebnickou mísu na pouštění žilou, zubní kleště, kostní pilu na nohu, vrtačku na na kosti, kýlní pás a další vybavení. Nemá u sebe žádné baňky, které jsou označením lazebníka.

kolorovaná rytina, začátek 18. století